Otázkou financí se setkáváme denně. Ale co vlastně o financích víme? Finance jsou peněžní vztahy, které tvoří, rozdělují a používají peněžité fondy či kapitál. S peněžními vztahy úzce souvisí finanční vztahy, ale peněžní vztahy nemusí být zároveň finančními vztahy. Finanční vztahy můžeme definovat jako peněžní vztahy, které souvisejí s užitím, přerozdělováním, rozdělováním a vytvářením peněžní masy, což nás vede zpátky k tomu, že souhrn definovaných finančních vztahů a jejich vnitřně provázaný systém nazýváme finance.
Finance můžeme rozdělit na:
● veřejné
● soukromé
Veřejné financejsou charakteristické nenávratností, neekvivalentností, nedobrovolností (daně). Jedná se o souhrn, který souvisí s používáním, rozdělováním a tvorbou peněžní masy a jejich částí v orgánech a organizacích ve veřejném sektoru. Veřejné finance dále rozdělujeme nastátní a místní. Státní veřejné finance mají největší význam, protože s financemi nakládá stát. Pod pojmem místní finance si představíme hospodaření orgánů místní samosprávy tedy hospodaření obcí a krajů. V tomto rozdělení si můžeme představit například rozpočty.
Soukromé financemají opačný význam. Jejich charakteristické znaky jsou: dobrovolnost, ekvivalence (peníze za něco), návratnost. S těmito financemi nakládají firmy a domácnosti.
Jaké mají finance funkce?
Finance mají pět funkcí. Jedná se o funkce distribuční, alokační, stabilizační, kontrolní a fiskální. Cílem distribuční funkce je spravedlivě rozdělit peněžní prostředky.Alokační funkci můžeme vnímat jako schopnost ovlivnit finance prostřednictvím rozmístění (finančních prostředků) tam, kde jsou potřebné. Stabilizační funkce slouží k obnovení makroekonomické rovnováhy, což znamená, že když se tzv. daří, měly by se stanovit rezervy. Funkce kontrolní nám dává zpětnou vazbu o financí, jaký je jejich vývoj ve společnosti nebo kolik jsme utratili. Cílem historicky nejstarší funkce fiskální je shromáždit finance v pokladně nebo na nezbytné výdaje.