Otázkou financí se setkáváme denně. Ale co vlastně o financích víme? Finance jsou peněžní vztahy, které tvoří, rozdělují a používají peněžité fondy či kapitál. S peněžními vztahy úzce souvisí finanční vztahy, ale peněžní vztahy nemusí být zároveň finančními vztahy. Finanční vztahy můžeme definovat jako peněžní vztahy, které souvisejí s užitím, přerozdělováním, rozdělováním a vytvářením peněžní masy, což nás vede zpátky k tomu, že souhrn definovaných finančních vztahů a jejich vnitřně provázaný systém nazýváme finance.
 
Finance můžeme rozdělit na:
●       veřejné
●       soukromé
Veřejné financejsou charakteristické nenávratností, neekvivalentností, nedobrovolností (daně). Jedná se o souhrn, který souvisí s používáním, rozdělováním a tvorbou peněžní masy a jejich částí v orgánech a organizacích ve veřejném sektoru. Veřejné finance dále rozdělujeme nastátní a místní. Státní veřejné finance mají největší význam, protože s financemi nakládá stát. Pod pojmem místní finance si představíme hospodaření orgánů místní samosprávy tedy hospodaření obcí a krajů. V tomto rozdělení si můžeme představit například rozpočty.
Soukromé financemají opačný význam. Jejich charakteristické znaky jsou: dobrovolnost, ekvivalence (peníze za něco), návratnost. S těmito financemi nakládají firmy a domácnosti.

Jaké mají finance funkce?
Finance mají pět funkcí. Jedná se o funkce distribuční, alokační, stabilizační, kontrolní a fiskální. Cílem distribuční funkce je spravedlivě rozdělit peněžní prostředky.Alokační funkci můžeme vnímat jako schopnost ovlivnit finance prostřednictvím rozmístění (finančních prostředků) tam, kde jsou potřebné. Stabilizační funkce slouží k obnovení makroekonomické rovnováhy, což znamená, že když se tzv. daří, měly by se stanovit rezervy. Funkce kontrolní nám dává zpětnou vazbu o financí, jaký je jejich vývoj ve společnosti nebo kolik jsme utratili. Cílem historicky nejstarší funkce fiskální je shromáždit finance v pokladně nebo na nezbytné výdaje.

I když se vše neustále vyvíjí a náležitě kráčí směrem vpřed, napařovací žehlička zůstává osvědčeným evergreenem. Předností je, že nezabere mnoho místa. Proč většina domácností preferuje tento výrobek? Dle jakých parametrů volit adekvátní žehličku, aby splnila očekávaný účel a zároveň i vydržela?
 
Ať už patříte k těm, kdo žehlení z duše nenávidí, pro které je tato činnost spíše za trest, nebo naopak se řadíte ke skupině nadšenců, kteří u žehlení reagují, podstatné je zakoupení kvalitního výrobku. Pak pro všechny bude žehlení mnohem snažší.
 
Parametry pro výběr kvalitní napařovací žehličky
 

1. Výkon – neboli příkon výrobku, je třeba volit žehličku s příkonem nad dva tisíce woltů, jen tak máte záruku kvalitního výkonu, včetně výkonnosti topných spirál. Podstatnou úlohu plní i parní výkon výrobku, díky tomu tak lze kvalitně vyžehlit prádlo, a to včetně velmi přesušeného, taktéž i zdárné vypořádání se s nepoddajným materiálem.

1. Plocha žehličky – hodnotná žehlící plocha výrobku je důležitým atributem, hlavní je účelnost v rámci kvality a tvrdosti povrchu daného výrobku. Jestliže žehlička disponuje nekvalitním, tj. měkkým materiálem, který tímto není odolný vůči nejen mechanickému poškození, ale rovněž při samotném žehlení nelze očekávat uspokující výsledek, prádlo se špatně žehlí, může i poškodit jemné tkaniny, výrobek nevyžehlí prádlo dostatečně, může dojít i k přepálení samotného výrobku.

1. Funkce žehličky – na trhu jsou už výrobky, tj. napařovací žehličky, do kterých není třeba lít pouze destilovanou vodu, jsou již uzpůsobeny tak, že i při lití obyčejné vody nedochází k poškození oblečení, což je díky funkci odvápnění, která efektivně eliminuje usazeniny a vznik vodního kamene. Stejně tak jsou výrobky mající funkci proti potenciálnímu stékání vody i vodních kapek, tato funkce je označena na výrobku jako „no drip“ či „ drip stop“.

 
 
Závěrem
 
Na trhu je rozsáhlý výběr napařovacích žehliček, ať už v rámci barev a to buď s poloprůhledným plastem či nikoliv. Též je možné zvolit výrobek s podsvícením.

Jak vlastně byla „mikrovlnka“ vymyšlena? Jak to v jejích vnitřních prostorách vlastně funguje? A proč do ní vlastně nemáme dávat některé materiály a potraviny?
 
Jak byla vynalezena
Prý to bylo takto. Pan Percy Spenncer vyráběl v roce 1945 Americe pro radar jedno důležité zařízení – magnetron. Vynálezce měl při práci s ním v kapse tabulku čokolády, která se mu najednou rozpustila. Zjistil, že to způsobily mikrovlny magnetronu. Po dvou letech pak vyrobili první mikrovlnnou troubu. Ale tu bychom do dnešních kuchyňských linek hodně těžko začleňovali. Hlavně na vyvýšená místa. Její hmotnost totiž byla něco kolem 400 kg. Minimalizace tohoto zařízení přišla postupně v pozdějších letech.
 
Proč se v ní jídlo vlastně ohřeje?
Je to díky vodě, kterou každý pokrm obsahuje. Molekula voda se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Tvoří spolu dipól tvaru šipky. Protože je asymetrický, nejsou v rovnováze ani jeho elektrické náboje. Působením mikrovln magnetronu se „nesymetrické“ molekuly rozkmitají (rezonují). Získají tím energii. V troubě je frekvence mikrovln nastavena právě tak, aby při ní molekuly vody rezonovaly. Voda se tak zahřívá a zahřívá tedy i vše, co ji obsahuje.
 
Proč se musí ohřívané jídlo točit?
Je to kvůli tomu, aby se ohřívalo rovnoměrně. Mikrovlny se totiž ve vnitřním prostoru zařízení různě odrážejí a vytváří místa, kde je účinek vyšší a místa, kde je naopak nižší (tzv. maxima a minima). Otáčení talíře s jídlem tedy eliminuje jejich vliv, nerovnoměrnost ohřevu.
 
Co a proč do ní nedáváme?
·        kovy – když mikrovlny rozkmitají molekuly kovů, vznikne elektrický proud, silně se zajiskří a hoří materiál)
·        celá vejce – voda uvnitř vejce se začne vařit a pára způsobí tlak a jeho explozi)
·        jídlo na ledovém talíři – ohřívaný pokrm ho prudce zahřeje, pravděpodobně poté praskne
·        jídlo v neprodyšně uzavřeném mikrotenovém sáčku – ten je potřeba vždy propíchnout, aby mohla unikat pára z ohřívaného obsahu (jinak může nastat problém viz vejce výše)

Navštívíte-li v Belgii město Gent, jistě vás zaujme středověký a majestátní hrad Gravensteen, který se nachází v samotném centru města, a je kolem dokola obehnán říčkami Leie a Lieve. Historie hradu Gravensteen se datuje až do roku 1180, kdy byl postaven pro vlámského hraběte Filipa Alsaského. Hrabě Filip Alsaský se během této doby účastnil druhé křížové výpravy. Na místě, kde nyní kamenný hrad Gravensteen stojí, byl původně jiný dřevěný hrad, který pocházel již z devátého století. Hrad Gravensteen sloužil poté jako sídlo flanderských hrabat až do čtrnáctého století. Později byl hrad však opuštěn.

Vězení a jako stavební materiál pro domy

Osud tohoto monumentálního hradu byl později velmi různorodý.
o   Nejprve hrad sloužil jako vězení. Dnes jsou zde expozice, které jsou umístěny uvnitř hradních prostor, věnovány především i mučicím nástrojům.
o   Mimo toto vězeňské zařízení hrad po nějakou dobu sloužil i jako soud.
o   Na hradě svého času fungovala i mincovna a přádelna bavlny.
o   Jak šel čas a prostory na hradě Gravensteen byly dlouho prázdné, obyvatelé Gentu začali poté postupně rozebírat zdi opuštěného hradu. Kameny, které z hradních zdí vydolovali, s oblibou používali na stavbu svých vlastních domů. Některé domy dokonce vklínili do zdí hradu. Stalo se také, že mnoho z těchto domů vnikly až do vnitřních prostor starého hradu.

Rekonstrukce hradu

V roce 1885 se ale stalo, že tuto napůl rozbořenou zříceninu hradu odkoupilo město Gent. Započalo se s velmi rozsáhlou a komplikovanou rekonstrukcí. Ta mimo jiné zahrnovala postupné rozebrání domů, které měly z větší části kameny z hradu ve svém zdivu. Tak se opět materiál na rekonstrukci vracel do zdí původního hradu. Tato rekonstrukce v podstatě pokračuje dodnes. Přesto je však práce renovace hradu Gravensteen znát.  Pamětihodnost je opět samostatnou pevností uprostřed města a je vyhledávaným cílem zvědavých turistů.

Potřebujete rychle získat větší finanční obnos, než kam sahají vaše dosavadní úspory? Nemáte čas na zdlouhavé vyřizování a schvalování u bank? Máte strach, že byste nesplnili všechny požadavky, které si banky kladou? Odmítli vás a finanční prostředky nemáte? Pak je pro vás nebankovní hypotéka tím správným řešením, jak tuto nemilou situaci rychle vyřešit.

Na trhu se vyskytuje opravdu nepřeberné množství finančních produktů, které vám zajistí získat potřebné finanční prostředky. Produkty, které poskytují banky, většinou všichni známe, proto si nyní řekneme něco víc o nebankovních hypotékách, které poskytují právě nebankovní společností.
Už jste slyšeli pojem nebankovní hypotéka? Něco málo si o nich tedy řekneme.
Jaké jsou výhody nebankovní hypotéky? Je jich celá řada, zmíníme ty klíčové, tedy rozhodující pro nás jako klienta:
·         Nejsme lustrováni v registru dlužníků,
·         Nedokládáme naše příjmy,
·         Možnost financování až 70% odhadní ceny nemovitosti,
·         Není třeba zmiňovat účel hypotéky,
·         Doba splácení v rozmezí 1 – 30 let,
·         Schválení hypotéky do 24 hodin,
·         Rychlé načerpání finančních prostředků,
·         Žádné poplatky předem,
·         A mnoho dalšího …

Toto jsou hlavní výhody využití služeb u nebankovních společností. Je jich ale celá řada, jak si ale vybrat správně spolehlivou nebankovní instituci pro zřízení takové hypotéky? Na internetu jich najdete celou řadu, kde si můžete přečíst i recenze od klientů, kteří již takovou hypotéku využili. Následně je možné si sjednat osobní schůzku a doladit všechny podmínky, které zřízení nebankovní hypotéky vyžaduje. Na internetu je také možné využít řadu orientačních kalkulaček pro výpočty těchto hypoték.  Mezi hlavní poslání poskytování těchto nebankovních hypoték patří:
·         Snaha pomoci lidem plnit jejich sny a žít život naplno,
·         nelpět na zbytečném shromažďování papírů, které nikoho nebaví a není místo, kde všechnu dokumentaci shromažďovat.